Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop
aktualizováno: 13.07.2015 20:56:54 

O nás
 

O nás

8.2.2011 Jak to všechno začalo :-)))), začínám úplně stejnou větou, ale tentokrát myslím na holandské importy. Začalo to kdysi v Olomouci na výstavě, když jsem se bavila s Lenkou Fuksovou o nějakém pěkném morčí, červeno-bílém, nejlépe texel. Lenka mě říkala, že  někdy dřív viděla na výstavě samičku červeno-bílou, texela a měla moc krásnou barvu, ta ji zaujala a nějak zůstala v paměti. Dokonce si pamatovala, že se jmenovala Holly Ingenveld. Já jsem se pokusila si to jméno zapamatovat ( protože normálně si už nepamatuji skoro nic :-))))  ). Po pár dnech jsem si sedla k PC a začala hledat Holly a našla jsem ji! Ano, byla to moc pěkná texelička s krásnou barvou, našla jsem i spoustu jejích výstavních úspěchů a dokonce měla nedávno vrh, bohužel, ale se samcem alpaka.  No, kontaktovala jsem současnou majitelku ( samička je v Polsku) s dotazem na další vrh Holly. Tak paní majitelka ji měla v plánu nakrýt čoko texlem, takže opět nic pro mě, škoda. No, ale chovná stanice Ingenveld mě zaujala a začala jsem hledat další její zvířata. V té době pro mě  možnost přivést si Ingenveld přímo od Elke byla nereálná utopie. V Polsku jich pár je, v ČR nikdo. A jak tak občas mrkám na všecny chovky i v zahraničí, abych měla přehled, co je u nich nového, mrkla jsem i do Polska. A zrovna byl v jedné chovné stanici na prodej  samec Prince Ingenveld. Opět krásný červeno-bílý texel, výstavně úspěšný a otec spousty krásných a úspěšných dětí. Zajásala jsem a okamžite napsala, že o kluka mám zájem. Souhlas, všecno bude, samec je pro Vás., jenže pak se to asi nějak zašmodrchalo a i když jsem měla kluka přislíbeného a transport několikrát domluvený, nikdy k prodeji nedošlo. To mě hodně mrzelo.  V té době už jsem si čile meilovala s Kornélií Petrovičovou ze Slovenska. Je to nadšená mladá chovatelka, která pro morčíky zahořela velmi silně. Stará se o 3 malé děti, opravdu malé, takže volným časem rozhodně neoplývá a přesto se tak zajímá o morčíky a superově se o ně stará.  Klidně bych u ní byla morčetem :-))))Já jsem jí psaal, jak jsem dopadla se samcem Ingenveld. Ona měla náhodou doma samičku, právě dceru zmiňovaného samce Ingenveld. je to krásná samička Nirvana, která už 2 měsíce bydlí u nás a pokouší se svést Kenu :-))). Nirvana je 100% Ingenveld je to opravdu krásná holka, v barvě, v kudrnách, v kresbě, středně velká. To mě ještě utvrdilo v touze po této krvi. Hledala jsem dál a prošla výsledky snad všech Polských výstav a objevila ještě 2 zvířata z této chovné stanice. Ovšem dál to nějak nevedlo, odchovy nebly.  V té době zrovna probíhal import z Hohen Stein. To musím taky zmínit, protžoe Paulku mám doma jen díky Kornélii a moc jí za to děkuji, i jejímu menželovi, který k Petře Leeder odobně jel. Mít doma Hohen tein byl můj dlouhodobý sen. No a Hohen Steini byli doma a tak nás s Kornélii napadlo, že by jsme se mohly "podívat" do Holandska.Teda, to je zkrácená verze situace, protžoe předtím jsme prošly Španělsko, Portugalsko, Švédsko. Prostě oslovit chovatele, kteří nás zajímají. A volba padla na Jana Schopa Combinate  MaJa( doporučuji mrknout na Janovy odchovy v Portugalsku, to je pokocháníčko) a Elke Schafer - Ingenveld. Zaujali nás i morčí Lisolatte, ale přes zimu nemají žádné morčíky. Pak máme ještě v rukávu jednu chovku, už rozkorespondovanou, ale to si ncháme zase na podzim, nebo prostě později :-)))) ale to jsou čistě jen šeltie, krááááásné šeltie. S Janem i s Elke jsme navázali kontakt a probíhalo občasné meilování.Tady patří poděkování jezerkovům, na které se Jan obrátil s dotazem, zda jsme důvěryhodní lidé :-) a oni asi odpověděli kladně, jinak by jsme doma ty morčí neměli :-)))) Míšo a Ondro, dík :-) .Pořád jsme ale plánovaly soukromý dovoz a pak jsme se doveděly o možnosti dovést morčíky přes Polsko, prostřednictvím Mateusze Kozucha. On morčátka nakonec dovezl a patří mu za to velký dík.  A jak se to všechno vyvíjelo? No bylo to místy pěkně dramatické :-))) První nabídka morčí přišla těsně po  Silvestru a já jsem byla s rodinou na horách.  K PC jsem se dostávala jen krátce, ale aspoň něco. Za ten týden jsem provolala a proesemeskovala jmění :-)  Dostaly jsme s Kornélií nabídku morčí  z Ingenveld. Elke byla tak hodná, že nám dala vybrat jako prvním.  Morčíky jsme si rezervovaly a postupně jsme teprve začaly zjišťovat, jaké mají rodiče a to byly bomby. Pamatuji si jedem meil, kdy Elke napsala jméno otce jednoho samce.  Měla jsem rezervovaného samce Deana Ingenveld a Elke psala, že jeho otec je champion Strie. Jméno mě nic neříkalo a pak v noci mě napadlo, že už vím, kdo by to mohl být :-)))) Musela jsem k PC a našla jsem. On to byl MaJa Stripe!!! Samc, který má na svém kontě  2xBIS ( 586 cavi a 309 cavi) v roce 2009. Super samce, kolena se mě podlamovaly, hned jsem své morčecí kamarádky zavalila meilama a fotkama.  Další byla samička Lilli Inhenveld, kde Elke psala, že otec je chympoin  Utrecht 2010 Red Boy. Super!!! Začala jsem tohoto samce hledat na netu, našla jsem loňské výsledky champion show Utrecht 2010 a Red Boy tam byl opravdu BOB texel. No to bylo radost, že jsem ho našla :-))) a prostě, když to shrnu, tento import byl příval spousty radostí, malých radostí, které jsem v té chvíli vnímala jako bombu :-)))). Pamatuji si, jak mě jeden takový meilík "nakopal", celý den jsem se uculovala, nálada super a tak jsem si říkala, jak málo vlastně stačí k radosti. A Morčíci, to jsou takové drobné radosti. Ještě mám jednoho černo-bílého texela doma, kde otec je champion 2010, ale čekám na definitivní potvrzení jména. Hned jak to bude, tak vám ho představím :-))))

Patří sem velké díky Kornélii, protože bez ní by se ten (v začátcích) šílený nápad nepodařilo uskutečnit. Dík za to, že snáší mé výlevy radosti a sdílená radot je 10x větší, že je stále naladěná kecat o morčátkách, do noci, prohlížet nové nalezené odkazy a tak dál.... Má nekonečnou zásobu pozitivní energie a dokáže člověka přesvědčit, že nic není nemožné. Kornélie, děkuji!!!!

 

postupně sem budu ještě dopisovat jména, protože zatím je to všechno nekonkrétní, ale čekám ještě na PP od Elke, která je neposílala s morčíkama, ale bude je posílat přímo nám.

 

 


Jak to vlastně všechno začalo? Není to dávno, tak rok zpět šla dcera našich známých na pár dní do nemocnice a rodiče jí slíbili, že když to tam zvládne, může si něco přát. A protože Dominika miluje zvířata, všechny, bylo jasné, že do rodiny přibude zvířátko. Ale podmínka byla, že musí být malé. Už měli doma 2 velké psy, chameleona a 2 potkany. Volba padla na morčátko. Vybírali a vybrali až na Moravě. A první, co mě napadlo, bylo, proč si jedou pro morče tak daleko ( když jsou z Plzně). A netrvalo dlouho a vybírali druhé morčátko. Tady už se záměrem, aby to byla výstavní holka. A protože jsme s touto rodinou v téměř každodenním kontaktu, sdíleli jsme to vybírání.

Na jaře šla do nemocnice moje dcera a přála si , jak jinak, morčátko. Takže i u nás začalo velké vybírání. Zasedla jsem k počítači a projela celou republiku. Jako první nás zaujali bílé morčí z de Grange. Jenže v té době nebyly žádné bílé morčátka narozená. Tak jsem hledala dál a objevili jsme červeno- bílé šeltie. To mě doslova zasáhlo, jak byly krásné. Ale opět žádná taková, jakou jsme chtěli, nebyla k dispozici. A protože morčí se dají kupovat i  v zahraničí, rozšířila jsem svůj výběr i na Německo, Polsko. Právě v Polsku našla moje dcera krásnou coronetku, černo- červenou( to zbarvení jsem už nikdy potom neviděla). Asi týden jsme s chovnou stanicí komunikovali ( protože samička byla na prodej) a po týdnu náhle zmizela, byla prodaná beze slova někomu jinému. Tenkrát ukápla i nějaká slzička. A na Czu Czu moje dcera Terezka nikdy nezapomene. Už jsem propadala beznaději, že se nám nepodaří koupit nějakou krásnou červeno-bílou šeltičku, nebo ještě lépe coronetku. A jak jsme tak vybíraly, tak  holky začaly, že musíme pořídit ty morčátka 2 aby měly každá své.

Pořád jsem nahlížela na stránky chovné stanice na Jezerce a hltala každou jejich novinku. Jednou večer se mě kamarádka zeptala, jestli už jsem se odvážila a napsala jim. Tak jsem na Jezerku fakt napsala.  Morčátka tenkrát neměli žáné. Ale zamilovala jsem se u nich do Adélky a do Quinťase a chtěla jsem přesně takový typ. Takže jsem napsala paní Andree Illmer. U ní jsem se setkala s velkou vstřícností a ochotou. Vše bylo komplikované tím, že mezi námi nějak nechtěly chodit meily, takže je Andrea posílala na Ondru Jezerku a on mě je přeposílal. Prostě trvalo to asi 3 měsíce!!!! Než se mě podařilo zamluvit si morčátka podle mých představ. Měla jsem štěstí, že paní Andrea zrovna v té době jela na návštěvu k Míše a Ondrovi a naše morčátka nám dovezla. No, to bylo radosti a i nějaká ta slzička dojetí. A nakonec k nám z Německa přicestovali morčátka 3. Když bude mít každá holka svoje, tak si jedno vezmu i já  a rovnou s trvalou .

Vždyť to čekání bylo celkově víc jak 4 měsíce! Ale nastartovalo to u nás obrovský zájem o morčata.  Seděla jsem každý večer do noci na netu a procházela chovné stanice, snažila se zorientovat v tom, kdo co chová. A  taky se mě známí ptali, proč si kupujeme  morčátka až v Německu a za takové peníze, copak nejsou nějaké tady někde blíž, třeba ve zverimexu ? :-) . A za pár týdnů, co k nám přijeli naši Gotenholz jsem se domluvila s paní Dorotou z Cavia Doro, že nám nechá samečka po interšampionovi Zion von Hohen Stein a Cavatina´s Albertina. Bylo to naše další vymodlené morčátko. Hrozně jsme se těšili. A i tady nám opět pomohli Míša a Ondra Jezerkovi, kteří nám Edisona Cavia Doro dovezli z Polska.

Tak v půlce prázdnin jsem dostala SMS od paní Fuksové, že má volnou jednu bílou coronetku, přesně takovou, jakou jsme úúúúplně na začátku sháněli. A tak samozřejmě holka byla na druhý den u nás doma. 

Na konci září se nám narodily  první miminka a jak jinak, jedna kudrnatá holčička  zůstane doma. A bude to holka s trvalou, protože těm kudrnám jsme propadli.  Ale čas běží dál a rodí se další krásná morčátka a člověku to prostě nedá J))

Ještě sem napíšu, že z těch našich známých, kteří stáli na začátku a seznámili nás s morčátkama se mezitím stala úspěšná chovná stanice ( www.marsyas.eu ), odchovali už spoustu vrhy a na výstavách sbírají jednu kartičku za druhou. Z minulé výstavy si jich dovezli rovnou 7! Až jsem je podezřívala, jestli je holky někde nesebraly ze stolků :-))))

Stránky budu průběžně dodělávat, chybí nám tady ještě spousta fotek.

Jarka a Terezka

 

  

TOPlist